Dítě s mentálním postižením, s těžkou zrakovu vadou, zpočátku téměř bez verbálního projevu má těžkou cestu k tomu, jak se domluvit a porozumět lidem a světu.
Co tedy dělat? Velkou pomocí nám byly tety z rané péče. Od nich jsem dostala první rady, co a jak dělat.
Když byly Hanince necelé dva roky, začaly jsme spolu pracovat s komunikačními kartičkami. To už bylo v době, kdy jsem věděla, že ukouká také menší předměty a černobílé obrázky.
První krok - připravila jsem si několik věcí, které představovaly, zastupovaly, konkrétní denní situace. Věci jsem potom dávala Haničce do ruky před každou činností, řekla jsem jí, co budeme dělat. Tak jsem se snažila, aby Hanička pochopila, že daná věc znamená danou činnost, aby pochopila vazbu mezi nimi. Příklad: lahvička od panenky - čas pití
lžička - čas k jídlumedvídek - čas jít do postýlky
bota - čas jít na vycházku, ven
hřebínek - česání
kačenka - čas na koupání
Zároveň s tím jsem připravila kartičky s nakreslenými černobílými obrázky stejných předmětů a s Haničkou jsme si je prohlížely. To byla vlastně příprava na další krok.
Druhý krok - po nějaké době jsem začala používat místo předmětů zástupné obrázky na kartičkách. Každý obrázek měl jedno označení, které musela celá rodina používat. Princip práce s kartičkami byl stejný. Vždy jsem ji podala Haničce před tím, než jsme šly něco dělat, řekla jsem jí "Haničko, teď budeme hamat, pít, dělat ťapy ťapy apod. Když už Hanička obrázky dobře znala, tak jsem se ptala já, když jsem jí kartičku podala :"Haničko, co teď budeme dělat?"
Čtvrtý krok - nyní se Hanička pomalu učí vybrat si z několika kartiček. Nacvičujeme vlastně výměnný komunikační systém, tedy důležitou metodu v alternativní komunikaci. Metoda je založena na principu dáš - dostaneš.(Podrobný popis najdete v odkaze v bočním okně). Hanička zatím zcela nepochopila, že kartičky mohou sloužit k vyjádření přání. Zkoušela jsem jí dávat vybrat ze dvou jídel, ale často se stalo, že si něco vybrala a chtěla tu druhou věc. Teď si Hanička vybírá, co chce pustit - zda písničky nebo Krakonošovy pohádky. Obě kartičky jí připevním na proužek ze suchého zipu a Hanička si musí jednu kartičku vzít a dát mi ji do ruky. Za odměnu jí pustím to, co si vybrala. Kartičky by měla mít stále k dispozici, aby si mohla kdykoli sama vybrat. Zatím je ale strhne, jakmile je uvidí a má z toho spíš legraci. Ale nevzdáváme to.
