Hanička

Hanička

Zakládám blog

Již několik let píšu stránky o životě začarovaného dítěte a jeho rodiny. Tím dítětem je naše dcera Hanička.
Nyní jsem se rozhodla vytvořit tento blog, kde budu v zápiscích pokračovat.
Doufám, že si sem najde cestu každý, kdo ji bude hledat.
Tak tedy vítej, kdo přicházíš s dobrým srdcem.



čtvrtek 12. června 2014

Autismus ?

Autismus ?


Hanička má ve svém chování některé zvláštní rysy

- stereotypní hry s dlouhými předměty, např. spirálky, šátky, provázky, korále, leporela

- pokud něco chce, řekne to vždy ve druhé osobě "chceš..."

- neschopnost vnímat svoje "já"

- ve stejných situacích vyžaduje stejné věci a slova

- citlivá na zvuky, některé nesnáší, jindy si dává zvukové hračky až na ucho

- většinou žije jakoby ve svém světě, neumí odpovědět na běžné otázky

- neumí si hrát na něco

- má problémy se spaním

- dlouhodobá zácpa

- pije jen jeden druh pití, jí málo a často odmítá vzít něco do pusy

- ráda si pro sebe opakuje úryvky z pohádek a je těžké ji z toho vytrhnout

- echolalicky opakuje to, co slyší, někdy nepochopí, že má něco udělat nebo odpovědět



Zvláštností v chování jsme si začali více všímat po 3,5 roku věku, postupně se jakoby uzavírala více do sebe, nechtěla si hrát a společně pracovat, hned ukazovala "konec", byla dráždivější a vztekavá. Velice zvláštní pro nás bylo, když si Hanička konečně začala říkat o hračku, ale místo běžného "Dej mi" nebo "Já chci" používá "Chceš ...".

Na stránkách Postižené děti (které dnes už neexistují) jsem četla články a příběhy maminek dětí s autistickými rysy, půjčila jsem si také některé knihy o autismu, konzultovala jsem problém i s psycholožkou. V některých věcech jsem viděla podobnost, v jiných ne. Knížky mi hodně pomohly se trochu vyznat v samotném problému děti s auti rysy a ukázaly mi, jak s Haničkou pracovat.

V květnu 2012 byla u nás při konzultaci SRP také paní z Aply, což je sdružení pomáhající lidem s autismem. Mluvily jsme o Haničce, viděla ji při práci i při hře. Podle jejího názoru není Hanička typický autista, má v chování některé specifické rysy, které ale bude obtížné odlišit od projevů mentální retardace. Je však důležité, že má ráda společnost, je společenská, začíná se zajímat o okolí, např. komentuje slyšené zvuky. Doporučila mi kontakty na spolehlivé odborníky, kteří by byli schopni Haničku vyšetřit a určit diagnózu. Řekla mi také, že principy strukturovaného učení nejsou určeny výhradně pro děti s autismem, že mohou výborně pomoci i dětem s mentálním postižením, kteří také potřebují pevnou strukturu dne. Proto budeme v načatém systému práce s Haničkou pokračovat. Otázku přesného určení diagnózy již neřešíme, nakonec pro Haničku to není rozhodující.