Abychom přiměli Haničku dívat se, měla kolem sebe velké zrakově stimulační obrazce. Vyrobila jsem je z PVC prostírání, které vydrží hrubé zacházení i kousání, a samolepících tapet.
Používaly jsme také obrázky z papíru s velkými jednoduchými tvary. Postupně se velikost zmenšovala.
Výbornou pomůckou byl light box, na který jsem přikládala různé obrázky a předměty. Podsvícení Haničku přimělo více se dívat.
První plastové obrázky na suché zipy, na kterých se Hanička učila poznávat předměty. Máme je dodnes, i když jsou už značně ohmatané a okousané.
Žádné komentáře:
Okomentovat